Komu se věnuje surdopedie?
Surdopedie je oblastí speciální pedagogiky, jež se zabývá rozvojem, výchovou a vzděláváním lidí se sluchovým postižením. Pojem pochází z latinského slova surdus, což znamená hluchý a paidea, jež označuje výchovu. Sluch nám zprostředkovává mnoho informací o okolním světě. Zároveň nám však umožňuje vzájemný kontakt v podobě mluvené řeči. Sluchové postižení tak tedy jedinci přináší zejména komunikační bariéru.
Historie péče o lidi se sluchovým postižením
Minulost nebyla výchově a vzdělávání dětí se sluchovým postižením nikterak příznivě nakloněna. Starověk a raný středovek se speciálním vzděláváním sluchově postižených příliš nezabýval. V některých kulturách byli dokonce postižení jedinci zabíjeni, nebo měli omezována svá práva. Až renesance vedla lidstvo k hlubšímu zamyšlení nad touto problematikou. V současné době je výchova a vzdělávání sluchově postižených zajišťováno ve školách pro sluchově postižené.
Vady sluchu
Je možné je dělit dle více kritérií. Z hlediska doby vzniku můžeme odlišit vady prelingvální a postlingvální (tedy vznikající před a po vývoji řeči). Dále existují vady vrozené a získané. Vrozené vznikají před porodem důsledkem dědičnosti, nemocí apod. Získané vznikají po narození, přičemž příčinou mohou být záněty, úrazy atd. Z hlediska místa, v němž dochází k samotnému poškození vedoucímu k vadě sluchu lze rozlišit vady převodní (postižený neslyší spíše hluboké tóny) a percepční, které vznikají kdekoli v nervové části sluchové dráhy (postižený neslyší spíše vysoké tóny).
Konkrétní ztrátu sluchu je možno vyjádřit hodnotou v decibelech:
- normální sluch: ztráta 0 až 25 dB
- lehká nedoslýchavost: ztráta 24 až 40 dB
- střední nedoslýchavost: ztráta 41 až 55 dB
- středně těžká nedoslýchavost: 56 až 70 dB
- těžká nedoslýchavost: 71 až 90 dB
- praktická hluchota: ztráta nad 91 dB
- úplná hluchota
Vzdělávání žáků
Žáci se sluchovým postižením, pokud nejsou integrování v běžné škole, se vzdělávají v mateřské škole pro sluchově postižené, základní škole pro sluchově postižené či střední škole pro sluchově postižené. Všechny školy pro sluchově postižené se snaží přizpůsobovat typu přijímaných dětí volbou výukových metod, vybavováním kompenzačními a výukovými pomůckami, bezbariérovými přístupy či vybavením internátu.
Dětem, kteří nemohou vnímat řeč sluchem, se zajišťuje vzdělávání pomocí znakové řeči. Ta se v některých případech využívá jakožto náhradní dorozumívací prostředek i u těch jedinců, kteří slyší, ale nemohou se dorozumívat mluvenou řečí (mají např. ochrnutá mluvidla).
Jak si myslíte, že dnešní společnost vnímá jedince se sluchovým postižením? Setkali jste se někdy se znakovou řečí?
Autor: Michaela Holá
